Příběh vegetariánky Lucky


Je velmi dobře známo, že lidé milují příběhy. Takové u kterých se mohou inspirovat a dokážou nakopnout či správně nasměrovat.

Dnešní článek bude zejména pro dívky či ženy, které mají problémy s tučnou stravou a mimo jiné přemýšlí o vegetariánství jako o možné cestě k zdravějšímu životu. Své k tomu má určitě co říct Lucie, které ač je teprve 21 let, tak má s tímto tématem už velice bohaté zkušenosti. Pojďme tedy rovnou k jejímu vegetariánskému příběhu, který nám prozradí sama Lucie.

Jídelníček na míru

Odjakživa jsem milovala zvířata

V rámci studia jsem se během let seznámila s krutou realitou jatek, velkochovů a různých chovných stanic, kam jsem téměř každý týden chodila na různé praxe a průzkumy. Odjakživa jsem milovala zvířata a i proto byl výběr veterinární školy mým splněným snem. Tento obor sebou samozřejmě nese spoustu nádherných zážitků, zkušeností a vzpomínek, ale také ty méně pěkné, méně příjemné a bohužel méně známé. Díky celému studiu jsem pochopila, jak krutá je cesta zvířat, která se denně dostávají na talíře lidí a kolik zbytečně ztracených a protrpěných životů s sebou nese i taková obyčejná šunka a další masné výrobky, které si lidé dávají téměř každý den. Zhruba v tomto období se začínal můj život měnit směrem, o kterém jsem si nikdy nepomyslela, že se k němu dostanu. Díky těmto nehezkým avšak reálným zkušenostem jsem prozřela a začínala si uvědomovat, že celý tento neustálý koloběh zabíjení a útrap zvířat nechci podporovat.

vegetariánka Lucie

Do té doby jsem žila jako typický teenager. Milovala jsem smažené a tučné jídlo, které doslova plavalo v oleji. Během dne a vlastně i celého života jsem snědla tolik sladkého, co se jen do mě vešlo. Prostě jsem jedla to, na co mě zrovna přepadla chuť. To znamená například brambůrky, sladké pečivo, světlé pečivo, ale právě i ony uzeniny a chleby namazané máslem a se salámem, guláše či svíčkové s knedlíkem. To vše a nejen to patřilo mezi mé nejoblíbenější a řekněme i jediná jídla, které jsem jedla a které bohužel rodiče stereotypně vařili. V tomto typicky pubertálním věku přišla i snaha o zalíbení se klukům, přirozeně jako náctileté děvče jsem se zkrátka chtěla líbit. Začala jsem si všímat své oplácanější postavy na kterou měla logicky vliv strašlivá strava. S tím se pojila snaha o hubnutí. Jako typicky nezkušená dívka jsem hltala dámské magazíny, kde jsem četla „zaručené rady“. Postupně jsem se snažila snížit svůj příjem tak, že nebudu jíst tuky a sladké pokrmy. Přidala jsem sportovní aktivity a začala jsem se velmi pomalinku dostávat ke zdravému životnímu stylu. Ovšem pozor, vynechání tuků a servírování menších porcích, jak již dnes vím, není rozhodně řešením. Po zhruba 2–3 letech plácání se diet a nesmyslného stravování jsem si začínala uvědomovat, že to není vhodná cesta. Pro mě ani pro tělo a metabolismus, který jsem si díky nešetrnému hubnutí rozhodila.

Postupně jsem si s přibývajícím věkem a zkušenostmi začala uvědomovat, že zdravý život a fungování těla vede jinudy. Mou filozofií se tedy stalo vegetariánství. Právě díky již zmíněným studijním zkušenostem ze školy jsem pochopila, že maso nejen já samotná nepotřebuji, ale dokonce ani mé tělo. Zjistila jsem, že je mi bez něj mnohem lépe. V této době jsem začala jíst zdravě, pestře a pořádně. Porce si postupně přidávala a tuky se staly důležitou pravidelnou součástí mých jídel. Obecné složení stravy jsem rozšířila o desítky a desítky nových druhů potravin, které jsem před tím ani neznala. Jediné, co jsem nekonzumovala a nekonzumuji dodnes je maso. A mohu s klidem říci, že jsem nikdy nepocítila tolik energie jako nyní, kdy jsem již asi 6 let vegetariánkou. Zhruba první 3 roky z toho jsem však byla poloviční vegetariánka, také zvané jako semivegetariánství, což znamená, že jsem si jen jednou za čas dopřála pouze rybu. Jelikož jsem se sama učila stylem pokus omyl, neminuly mě dřívější zdravotní problémy, které plynuly z chybné a naivní snahy o zhubnutí. Musím také zmínit, že to bylo i vlivem nedůvěryhodných článků z dámských časopisů a magazínů na internetu.

Jak jsem začala psát o vegetariánství

Proto jsem se před zhruba rokem rozhodla založit vlastní blog changelucylife.blogspot.cz. Tam případné zájemce se snahou změnit život k lepšímu seznámím s mou cestou k vegetariánství. Velmi ráda také poradím či poskytnu rady a tipy, aby se mohli vyvarovat chyb, kterými jsem si musela projít. Nikdy jsem nečekala, že by o můj blog byl nějaký velký zájem, obzvlášť, když jich v současné době existuje veliké množství. Nicméně do dnešního dne se mi za celou dobu podařilo nastřádat spoustu zajímavých a chutných receptů, návodů na pečení, vaření, nakládaní. Oblíbené jsou i jídelníčky, kde se čtenáři mohou inspirovat. A z blogu se rázem stal jakýsi zápisník s recepty a povídkami jedné obyčejné vegetariánky. Člověk má obvykle zafixováno, že vegetariáni, to jsou přeci ti, co jedí jen zeleninu, ovoce a „zrní“ a sem tam nějaké klíčky. Ráda bych svými recepty dokázala, že vynechání masa není vůbec složité. Že existuje naopak obrovská spousta mnohem chutnějších potravin, která jsou dnes již běžně k dostání. Takové potraviny, které mají lepší výživovou hodnotu než maso, jsou levnější a ještě prospívají tělu. A co je pro mě především důležité, že není za nimi žádná zbytečná smrt nevinných zvířat.

Můj dnešní životní styl vypadá tak, že jím úplně vše, co mám ráda. Dopřávám si velké porce a tělo je díky změně nastavené tak, že si nemusím odpírat. Ráda si přidám k snídani kvalitní čokoládu, pochutnám si na segedínském guláši s tempehem, dopřeji si vegetariánské párky s hořčicí a chlebem a vychutnávám si každé sousto dobrého jídla, pro které nikdo nemusel umírat. Společně s tím jsem si oblíbila i rekreační sporty jako je jízda na kole či jogging. Nic mi nedodá tolik pozitivní energie jako projížďka v přírodě. Také miluji procházky, ať už jdu sama se svými myšlenkami, partnerem či zvířecím společníkem. Můj život se od doby před 6 lety obrátil o 180°C k lepšímu. Dnes už jistojistě vím, že se nikdy nevrátím k tomu, jak jsem žila dříve. Že už nikdy nebudu dělat chyby s žádnými dietami, které vedou pouze do pekel a bludného kruhu. Že tohoto životního stylu a filozofie se již nikdy nevzdám, protože konečně naplňuje můj život pozitivem, radostí a štěstím. Samozřejmě se stále snažím zdokonalovat a překonávat samu sebe, jelikož v životě je se stále co učit a inspirace není nikdy dost. Proto budu moc ráda, pokud svým blogem a tímto článkem i já přispěju někomu k nové životní cestě. Věřte, že změna života za to stojí.